Aprílové počasí
Nevím už, kdo jako první použil tohoto termínu k označení proměnlivého, nevypočitatelného a v nemalé míře též značně škodolibého dubnového počasí, vždy připraveného znepříjemnit všední život v tomto jarním měsíci. Nicméně poslední dobou se mi zdá, že by bylo záhodno vytvořit ekvivalenty pro každý jednotlivý měsíc v roce. Nestalo se vám ještě, že jste si koupili nové lyže, vyrazili na hory - a jako na potvoru vysvitlo slunce a všechen sníh se rozpustil rychlostí francouzského rychlovlaku (a s ohromující intenzitou začal padat sotva jste sedli do autobusu sbaleni na cestu zpět)? Nikdy jste nevyrazili na tábor, kde místo očekávaných třicetistupňových veder měsíc v kuse pršelo, padaly kroupy a teploty se pohybovaly jen těsně nad bodem mrazu (samozřejmě v den odjezdu bylo největší vedro v kraji za posledních deset let a krávy padaly nedostatkem tekutin, byť permanentně polévány vodou z hasičských stříkaček)?
Zdá se vám slovní spojení "lednové počasí" či dokonce "listopadové počasí" hloupé, příliš obecné a nicneříkající? Nebojte se, jste na tom stejně jako já. Navrhuji proto jednodušší řešení - přeformulujme tradiční počasí "aprílové" na prosté "škodolibé", v hovorové řeči pak můžeme použít ještě výstižnějších ekvivalentů jako "sviňácké" či "vychcané". A komu se to nelíbí, ať si políbí…
Chvíle, kdy to ani mně nemyslí
Nedivil bych se ani trochu, kdybyste situaci z nadpisu považovali za holou nemožnost. Nicméně já a můj nebohý stále a znovu po celý den namáhaný mozek nemáme stoprocentní výdrž a jet nonstop prostě nelze. Možná vám přijde zvláštní, možná hloupé, že o tom píšu celý prázdninový fejeton. Snad mou motivaci pochopíte, když vám prozradím, že právě taková chvíle nastala. Zahrajeme si proto teď na asociace, abyste mohli proniknout do mého nejniternějšího jádra. Nedivte se, až v následujícím odstavci uvidíte nesmyslné, úchylné či trapné výrazy. Protože hra na asociace podobné pojmy nezná…
Nekibicuj. Palačinka k snídani. Modrý Portugal. Kulháš! Sakra, síť! Sinuet. Shit. Konec. Žlutý medvěd.
Sami vidíte, že to zrovna intelektuálské počtení není. Snad vám to postačí jako důkaz toho, že ne vždy jsem - jako obvykle bývám - při smyslech, střízlivý a jízlivě vtipný. Já zatím ukončím trapné datlování, zaklapnu víčko a sotva zaplním rozsah jednoho sloupce, ulehnu na dřevěný stůl, vypíchnu si oko o propisku, kterou zneužívám ke znečišťování tohoto bělostně žlutého náčrtníkového papíru, kterýžto vprostřed noci poslouží velmi dobře k poněkud odlišnému účelu.
Laubriáda
Ačkoli v současné době panuje pro ohlédnutí do této pohnuté éry naší školy spíše skeptický až čistě nenávistný duch, já - ač Nico Lauberem a časy, kdy ještě existovala a aktivně operovala studentská rada nepoznamenaný - vzpomínám na tuto dobu v dobrém. Nekoukám se na výsledek Lauberova snažení, které se zřejmě obrátilo proti němu, ani na zlou krev nejen mezi studenty a profesory (to je ostatně věc zcela běžná, nad kterou se dnes už nikdo nepodivuje), ale vidím pozitivní věci, ze kterých bychom si měli vzít příklad. Studentská rada je téma mnohokrát diskutované, vypíchl bych ovšem hodnotící anketu umožňující nějakým způsobem klasifikovat profesory a rozdělit je podle kvalit z pohledu studenta. Ač to tehdejšímu sboru přišlo zrůdné a srovnatelné s hromadnou vzpourou ala Česká televize, podle mého názoru jde o věc užitečnou a potřebnou, aby v řadách profesorského sboru nedocházelo ke stagnaci a upadání do průměru. Pokud snad v budoucnu opět vznikne studentská rada (a případ s parketkami k tomu přímo vybízí, protože ze strany vedení školy jde - nebojím se toho slova - věru o nehoráznost, totéž platí pro změny v přijímacích zkouškách, o kterých NIKDO NIC NEVĚDĚL až do okamžiku, kdy už bylo po nich - a myslím si, že bychom měli mít právo mluvit do způsobu výběru lidí, kteří s námi budou žít v jedné škole), doporučuji něco podobného jako jednu z prvních akcí nově založené organizace.
Zpět ke kořenům
Můj nynější zaměstnavatel, Zdeněk Polách alias Vreco, jednou projevil zájem o mé začátky v žurnalistické oblasti. Na jeho otázky jsem mu nebyl schopen spatra odpovědět, i začal jsem se prohrabávat věru bohatým obsahem mých polic, abych zjistil, kde že má má nynější práce položeny základy. A dospěl jsem k věru zajímavým objevům. Kupříkladu mám zarchivovaných pět čísel Šneka, časopisu V.B klecanské ZŠ z roku 1996/1997, přičemž snad v každém z nich se najde alespoň jeden můj příspěvek. Abyste si nemysleli - tenkrát šlo o povinnou aktivitu organizovanou naší třídní, která vždy jednu hodinu češtiny věnovala tomu, že měl každý za úkol vytvořit článek ve stanoveném rozsahu. Všichni jsme žili v atmosféře strachu, a tak jde z dnešního pohledu o nevídanou propagandu ("Nová paní učitelka je sice přísná, ale zase hodně naučí. Mám ji moc ráda." A podobné výlevy).
Dále jsem v policích objevil cca čtyřicet čísel Fanatica, časopisu o počítačových hrách. Články občas působí dojmem, že jsou zkrácenou verzí z některého herního časopisu (tak tomu i ve skutečnosti je) a díky tomu se dají občas i číst. Ovšem pozor - některá čísla mají i 150 stran A5, což už je opravdu úctyhodné.
A aby to nebylo málo, našel jsem i svůj první "komerční" výtvor. Nejde o Terciazeen, jak byste si mohli myslet, ale o Elfa, třicet čísel fanzinu o Dračím doupěti, počítačových hrách a SF&F, který vycházel v nákladu cca 4 výtisků u nás v kvartě.
A pak? Inu - dál už to znáte: Terciazeen, Echo, Score, BonusWeb, PORGazeen…
O brigádě
Když jsem nastupoval na brigádu do BonusWebu, byl jsem již trochu připraven, a tak mě nepřekvapila kancelář oblepená herními plakáty, skříň plná CDček a krabic s hrami, televize, čtyři herní konzole, či velká pyramida Red Bullů u okna. Trochu mě vyvedl z míry fakt, že pohyb po budově se provádí pomocí koloběžky, ještě více mě překvapila uvolněná atmosféra zde panující - Alenka na plné pecky pouští výběr ze své sbírky MPtrojek (určitě jedna z největších v naší malé republice), Mondy sjíždí každých půl hodiny s Klaudisem na cigáro a Martin s klidem v místnosti, kde mi bylo řečeno, že se nesmí jíst, svačí jogurt. Ovšem, ač se to zdá zvláštní, pracovní produktivita těchto lidiček je vysoká. Přestože se nikdy redakce o prázdninách nesejde v plném složení (dovolené jsou dovolené), daří se nám uveřejňovat každý den 4 články, 8 žurnálů a ohromující množství cheatů (o to se starám já... :o), třeba včera jsem jich nahodil 150). Ono je to asi tím, že jsou všichni chorobní workholici. Třeba takový Mondy přišel do práce první tři dny své dovolené o dvě hodiny dříve než obvykle a nepomohly ani nejtvrdší vyhazovy typu: "Ty hajzle co tady děláš, máš se flákat, ne, vole?!!!?" od redaktora bratrského serveru Mobil.cz.
Inu, v redakci je veselo a povídání by vydalo na deset fejetonů. Nemohu ovšem nezmínit návrh na reklamu do Score, nad kterou jsme asi hodinu v pěti lidech koumali, abychom došli k maximálně údernému "MY pícháme Laru! A co vy?", úžasnou Alenčinu reportáž ze Cinemaxu, jejímž výsledkem bylo konstatování produkce, že by mohla točit Blair Witch a další a další příhody. Snad i proto se mi ještě moje - jinak velmi stereotypní - brigáda neznechutila.
O komunismu
Poslední dobou se mi zdá, jako by lidská paměť byla až neuvěřitelně krátká. Důvodem jsou mi volební předpovědi, kde komunisté pravidelně mívají okolo dvaceti procent hlasů. Zdá se to být až neskutečné v zemi, která čtyřicet let trpěla pod socialistickým terorem a třásla se před papaláši z Kremlu.
Nevím, zda je tato situace způsobena nostalgickými vzpomínkami důchodců na doby, kdy bylo všechno levnější, nicméně komunistický režim u nás měl tolik negativních vlastností, že i tento argument nutně nemůže obstát!
Vzpomenete si ještě na stovky lidí, kteří museli zahynout či strávit život ve vězení, a to poté, co nasadili vlastní životy za vlast? Socialistické hospodářství, kdy mít vlastní majetek znamenalo téměř vlastizradu v kontextu zemědělských, bytových a bůhvíjakých ještě družstev, naprostý nepoměr mezi platy kvalitních a vzdělaných lidí a obyčejných dělníků konajících tu nejšpinavější manuální práci, jediná politická strana vládnoucí tvrdou rukou nepřipouštějící žádnou konkurenci, cenzura všech médií a kultury, zkorumpovaní úředníci a největší podrazáci a vlezdoprdelníci na nejvyšších místech státního aparátu. To vše je nezpochybnitelné a zapomenout na to rovná se maximální ignoranci. Opravdu chcete, aby se tento režim, či jakákoli jeho obdoba, vrátil?
Vím, že tento odstavec proti současné situaci nezmůže zhola nic, ale potřeba ventilovat své názory tu prostě je a jiný způsob, jak se jí zbavit, neexistuje. Pevně doufám, že všichni rozumní lidé půjdou k příštím volbám a nenechají komunistické svině (jak krajní levici označil přiléhavě v minulém čísle Viktor) opět se usadit v křeslech parlamentu.
